V novinařině se pohybuje už od 90. let minulého století. Působil v Deníku SME, ze kterého se následně přesunul do Denníku N. To je ve zkratce přední slovenský investigativní novinář Miro Kerner.
Jak se změnila práce a život investigativních novinářů na Slovensku od roku 2017?
Všichni mají více respektu z práce jako takové a také jsou mnohem více opatrní. Na všechno se začaly používat šifrované aplikace, maily. Když například kontaktujeme někoho z podsvětí, už se to neposílá z osobních mailů, ale přímo z jednoho redakčního. Jinak pokrýváme ta samá témata, tím samým tempem. Používáme víc softwarových nástrojů a sofistikovanějších metod. Novináři jsou zkrátka opatrnější, ale méně se bojí.
Kočnerova éra skončila, SMER a další jeho koaliční strany jsou v opozici nebo mimo parlament. Jak tedy ale dál se slovenskou investigativní žurnalistikou?
Těch témat, o kterých psát, je pořád strašně moc. Kočnerem ani stranou SMER to rozhodně nekončí. Ještě pořád trvá éra SMERu, kde je pořád co objevovat a zjišťovat. Navíc jsou tady další, noví podezřelí. Jde o nominanty Matovičovy vlády. Už teď se ohledně nich začínají vynořovat otázky. Třeba aktuálně jsou to velké odměny pro advokáta blízkého současné koalici. Práce tady bude prostě stále dostatek.
Pokud se přesuneme přímo k vaší konkrétní práci a zjištění, které jste přinesl – zveřejnil jste třeba diagramy sledovaní jednotlivých novinářů – na základě těch pak jednotlivé novináře zvali na policii. Jednalo se například o Adama Valčeka z Deníku SME. Co vás na konkrétně téhle kauze šokovalo nejvíc?
Na tomhle mě nejvíc šokovalo to, že na Slovensku existoval velmi jednoduchý systém, kdy jeden mafián zadal druhému mafiánovi, aby zařídil na policejním prezídiu lustrování jakékoliv osoby. Policisté to pak ochotně udělali. Nevíme, jestli za úplatek, protislužbu. Na tom je nejhorší to, že to ukazuje, jak mafie bez problémů prorostla státem a jak policie podle všeho poslouchala rozkazy mafie.
Představme si situaci, kdy je Marián Kočner ve vězení, pravomocně odsouzen, odpykává si svůj trest. Kdo případně nastoupí, alespoň z části, na jeho místo ve slovenském podsvětí?
Marián Kočner není v pravém slova smyslu mafián. Nemá žádnou organizovanou skupinu, která by dělala klasické mafiánské praktiky jako jsou obchod s drogami, prostituci nebo vydírání. Kočner se mafiánem nazývá proto, že měl okolo sebe skupinu lidí, kteří měli vliv hlavně v justici. Takže to, co on zastřešoval, je hlavně justiční a politická mafie. Využíval své konexe v politice a soudnictví, což do velké míry souvisí. Měl pod sebou třeba státní tajemnici ministerstva vnitra Moniku Jankovskou ze SMERu. Používal tedy svoje kontakty k tomu, aby vyřizoval jednotlivé rozhodnutí soudu. To byla jedna z jeho nejsofistikovanějších činností.
Podle mě ale organizovaný zločin byl i před Kočnerem a bude i po něm, ne?
On není klasický mafián a na jeho místo není žádný další adept, tak jako to třeba bylo v 90. letech, když zavraždili šéfa Sýkorovců a po něm přišel další v pořadí. Určitě bude ale někdo další, kdo bude chtít ovlivňovat rozhodování soudů a ostatně ani Marián Kočner není jediný, který tohle na Slovensku dělal.
V čem je podle vás současná vláda Igora Matoviče podobná té předchozí, kromě opisování diplomových prací?
Velká část politiků je úplně jiná. Za prvé jsou mnohem méně zkušení. Dělají mnohem více nevyžádané chyby. Ale je z nich upřímně cítit, že jsou protikorupčně naladěni, že nešli do politiky s úmyslem krást a získat moc. V čem je ale přece jen trochu podobná současná vláda té minulé, to jsou někteří nominanti z minulé éry. Ti si prostě jednoduše řekli, že teď budou za dobře s těmi, co vládnou teď.
Ustála podle vás Matovičova vláda své poslední skandály?
Koalice docela dobře zvládla krizi okolo koronaviru. Větší skandály zatím nepřišly. Ano, byl tady problém s diplomovou prací, ale Igor Matovič měl to štěstí, že přišel na řadu až jako třetí. To téma v té době už začínalo ztrácet na hodnotě. To mu pomohlo situaci ustát. Navíc se přiznal, což byla trochu polehčující okolnost. Zásadně mu to ve své podstatě neublížilo.
Ve svých textech v první půlce srpna jste se věnoval novému politickému projektu Petera Pellegriniho, kam podle vás směřuje?
Má velkou šanci na úspěch, je to druhá nesilnější strana, hned po té Matovičově. Tento projekt se může velmi dobře chytit. A to navzdory tomu, že je to velmi podobný projekt SMERu. Jsou to lidé, kteří jsou v politice dlouho. Peter Pellegrini byl ve straně SMER dvacet let. Jinak je taky potřeba se podívat na Pellegriniho minulost. Tohle téma jsem otevíral právě já.
V čem je Pellegriniho nová strana tak kontroverzní?
Když byl premiérem, nastěhoval se do dvoupokojového bytu v centru Bratislavy v hodnotě 400 tisíc euro. Což je ohromná suma. Kupoval ho navíc od společnosti J&T v době, kdy jako vícepremiér prosazoval daňové úlevy pro jeden projekt právě J&T. To byl obrovský střet zájmů. Potom jsem mu jednoduše spočítal jeho příjmy od doby, kdy začal aktivně pracovat a s cenou bytu to prostě nesedělo. Tváří se, že to není původní SMER, ale je to ta samá strana.
A když už je řeč o nových politických subjektech na Slovensku, jaká je podle vás budoucnost Za Ludí Andreje Kisky bez Andreje Kisky?
Budoucnost této strany je dost ohrožená, a to i navzdory tomu, že tam proběhlo standardní předání moci. Teď je tam předsedkyní Veronika Remišová. Hodně lidí je ale zklamaných z toho, že Andrej Kiska dostal jejich hlas a ihned potom z politiky odešel. Tohle zklamání může ve výsledku znamenat, že se ta strana nebude mít šanci do parlamentu dostat. Mohla by se tak nakonec spojit třeba se stranou s hlavní koaliční a vládní stranou OLaNO.
Foto: Jaroslav Loskot